Chodov

 Historie města Chodova

Chodov patří k lokalitám Sokolovska s nejstaršími historicky doloženými počátky. Na konci 12. století byl součástí pozemkového majetku kláštera ve Waldsassenu, zasahujícího až do Čech. Tento klášter se významně podílel na organizaci německé kolonizace, která v průběhu 12. a 13. století položila základy po dlouhá staletí stabilizované etnické skladby zdejšího osídlení.

V polovině 14. století přešel Chodov do držení šlechty. V procesu drobení feudálního vlastnictví došlo k rozdělení kdysi jednotné správy chodovského statku na dva díly a vytvoření samostatných lokalit Dolního a Horního Chodova. Ty se se svými vlastníky i obyvateli staly částmi složité lenní soustavy loketského hradu, jež trvala až do doby třicetileté války.

  Boží muka
stojí v blízkosti kostela sv. Vavřince, tvořena pískovcovým hranolovitým podstavcem, na němž spočívá toskánský sloupek s bohatě římsovanou kapličkou. Jedná se o pozdně renesanční památku z roku 1672.

Tehdy se podařilo rozdělený Chodov v majetku rodu Plankenheimů přechodně sjednotit. Z jejich období je zachována převážná většina stavebně historických památek, mezi kterými vyniká barokní kostel sv. Vavřince, vybudovaný v letech 1725-1733.

Původní zemědělský charakter Chodova se výrazně proměnil v procesu industrializace, využívajícího bohatá nerostná ložiska, zejména uhlí a keramických hlín, v okolí Chodova. Od konce 18. století se zde rozvíjela těžba hnědého uhlí a roku 1810 byla zahájena výroba porcelánu, která přetrvala dodnes. K dalšímu rozvoji města přispělo také strojírenství, stavební výroba a sklářství.

Ekonomický rozvoj celé oblasti byl impulsem přeměny Chodova v průmyslové město. Předcházelo jí v dubnu 1869 správní spojení obcí Dolní a Horní Chodov v jeden celek a prohlášení nové obce za městys. Rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 30. září 1894 byl Chodov povýšen na město. Brzy nato byl císařem Františkem Josefem I. městu udělen jako symbol městský znak.

Do počátku 19. století vyrostl Chodov v ekonomické středisko průmyslové oblasti mezi Sokolovem a Karlovými Vary s bohatým společenským a kulturním životem.

Důsledky druhé světové války přinesly změny ve složení obyvatelstva Chodova. Na místo vystěhovalé většiny německých obyvatel sem přišli lidé české, slovenské i dalších národností, aby se podíleli na rozvoji základů moderního města. Tvář města značně změnila panelová výstavba, která byla v 50. a 60. letech rychlým řešením potřeby bytů pro příliv pracovních sil do nově vzniklého strojírenského závodu Chodos a do Palivového kombinátu Vřesová.Uplynulá desetiletí poznamenala vývoj Chodova sice pokračujícím růstem a svým způsobem i rozvojem města, ale jeho překotný až kořistnický charakter nahromadil řadu problémů. Ty se daří postupně řešit demokratickému vedení města, které svou práci zahájilo po svobodných komunálních volbách na podzim roku 1990. Za posledních více než deset let jsou již patrné některé výsledky , mezi nimiž nelze opomenout výstavbu nové budovy radnice (1997), malometrážních bytů na Železném dvoře (2001), rekonstrukci Staroměstské ulice (2002) a bytového domu v Nerudově ulici (2003). Rekonstrukcemi či generálními opravami procházejí postupně také budovy škol, předškolních a školských zařízení, město investuje i do sociálních, zdravotních a sportovních zařízení. Dnes patnáctitisícové město má i přes řadu problémů všechny předpoklady pro navázání na své historické úspěchy a tradice.

Socha sv. Šebestiána
Pozdně barokní plastika bez dobového určení je tvořena žulovou sochou světce, přivázaného ke stromu a proťatého pěti šípy z pozlaceného bronzu. Nachází se poblíž kostela sv. Vavřince u vchodu na hřbitov.

Mariánský sloup
Barokní plastika z roku 1675, tvořena hranolovým podstavcem s masivní patkou, na němž spočívá korintský sloup nesoucí plastiku P. Marie. Nachází se na začátku pěší zóny ve Staroměstské ulici.

Gongy z původního stroje věžních hodin kostela sv. Vavřince
V roce 2003 byly prohlášeny za kulturní památku. Tyto dva bronzové gongy, jejichž jinak hladký povrch je pouze v dolní části zdoben dvěma pásy a signaturou GROSS. MYCH. JOS. DIEPOLDT. IN PRAG 1878, byly po zrestaurování umístěny v síni historie města.

Památník k uctění památky obětí válek
Není zařazen mezi kulturní památky, patří však k historii města. Poprvé byl odhalen v roce 1898 jako památník k uctění obětí válek a k 50. výročí korunovace císaře Františka Josefa I. Po nalezení dochovaných částí byl pomník podle dobových fotografií zrestaurován a znovuodhalen v roce 1998. Nachází se v městském parku.